Produkty

Konfucius a čaj

Čajové lístky se nejprve dlouhá staletí využívaly pro medicínské účely: jako lék na posílení organismu, zlepšení nálady, zbystření zraku, proti bolestem hlavy i na revmatismus. V knize „Pojednání o království Chua jang“ z poloviny 4. století najdeme zmínku, že král Wen panující na sklonku 12. století před Kristem dostal dokonce čaj jako daň od kmenů sídlících na území dnešního S čchuanu. Jméno tohoto vladaře z uctívané dynastie Čou je považováno za Zlatý věk Číny. Podle tehdejšího náboženství byl král pokládán přímo za syna Nebes a celá říše – Podnebesí – patřila k jeho zákonnému právoplatnému majetku! Směl mu však vládnout, jen pokud si počínal spravedlivě a věnoval odpovídající péči blahu svého lidu. Morálka byla na prvním místě – to by se dnešní politici asi divili…

V pozdějším drsném a krutém období Válčících států ( 480 - 221 před Kristem) se v povědomí lidí stali první čouští panovníci, ti nevládli silou zbraní, ale  silou svého osobního příkladu, ideálem spravedlivého a moudrého vladaře, který trpělivě naslouchá potřebám svých poddaných. Nešlo jim o majetek, ale o dobro pro ostatní. Bohatství viděli v dobrých skutcích. Odezva jejich vysoce morálního panování je obsažena i v myšlenkách velkého čínského myslitele – Konfucia, žil v letech 551- 479 před Kristem.

Konfucius svým novým učením ovlivnil a změnil čínskou kulturu a historii. Věřil v tradiční hodnoty jako je pevná rodinná struktura, poctivá práce a láska k moudrosti a poznání. O tom, zda Konfucius znal čaj, se vedou již po staletí spory. V proslulé Knize písní, (Š ting), kterou sám redigoval, se v desátém chvalozpěvu pojmenovaném „Lamentace zapuzené ženy“ praví: „Kdo říká, že thu je hořký? Je sladký jako tsi.“ Nyní se však mnoho orientalistů shoduje v názoru, že v této  citaci nejde nejspíš o čaj. Anglický misionář James Legge (1815- 1897), jehož překlad Knihy písní má vysokou literární úroveň, překládá znak thu jako bodlák a tsi jako pastuší tobolku.

I slavný čajový mistr Lu ju ve své klasické Knize o čaji (Čcha-ting) napsané roku 780, tvrdí, že znak tchu ve zmíněné citaci znamená rostlinu, a zdůrazňuje, že bylo použito radikálu označujícího trávu, nikoli strom, a že čaj byl a je považován za strom. Ovšem slůvko thu se jako označení čaje používalo i v následujících staletích. Ve futienském dialektu se do dnešních dob dochovalo jako the. Těžko říct, kde je pravda…